Třetí kolo KP II. A nás přivedlo do Rudice. Malé vesničky poblíž Blanska, kde se však již řadu let hrají vynikající šachy. Není tak daleko doba, kdy Rudice měla svůj tým dokonce v 2. lize…
Rudice patří k nejsilnějším týmům soutěže. V loňské i předloňské sezóně jsme ji sice dokázali porazit, ovšem absence Libora Chloupka a Leoše Ševčíka tentokrát srážela naše šance na minimum. Předzvěstí těžkých bojů se stalo i samotné domlouvání sestavy, kdy se jeden nejmenovaný hráč „omluvil“ hodinu (!) před začátkem zápasu. Naštěstí se podařilo „vytáhnout z postele“ náhradníka a přece jen dorazit na zápas v osmi. Těžkosti se však nevyhnuly ani domácímu týmu. Nejprve se ztratily klíče od místnosti s hracím materiálem (naštěstí byly k dispozici náhradní), aby následně začala očista chodby a schodů vedoucích do hracího sálu. Paní uklízečka měla velkou radost, když ji po právě umyté podlaze přebíhaly sem a tam hloučky šachistů.
Co se týče samotného zápasu, tentokrát pěkně popořadě po jednotlivých stolech. Na první šachovnici hrál Dušan Dobeš s domácím Michalem Radou, který patří k nejlepším a nejúspěšnějším hráčům soutěže. Partie, jak je Dušanovým dobrým zvykem, byla opět velmi zajímavá, ovšem ani tentokrát neměla naše jednička úspěch. Tři nuly ze tří partií skutečně nejsou lichotivou vizitkou. Doufejme, že se příště uplatní pravidlo „třikrát a dost“.
Druhou desku hájil Pavel Hubený. Hájil ji sice srdnatě, ale když už se začalo zdát, že partie směřuje k remíze, přišel nečekaný mat takřka uprostřed šachovnice. Ani bilance Pavla není po třech zápasech příliš radostná. Pouhá jedna remíza. Je však nutno dodat, že v obou prohraných partiích stál proti elově výrazně silnějším hráčům a také to, že vždy sehrál vyrovnanou partii, kterou rozhodly až nenápadné chyby v koncovce.
Třetí šachovnici hájila moje maličkost. S přispěním soupeře se mi nakonec podařilo vyhrát, bohu-žel na výsledku už můj bod nemohl nic změnit (dohrál jsem jako předposlední, za stavu 5:1). Čtvrtá deska patřila Miroslavu Veselému. Tentokrát dohrál jako první, spokojil se s remízou v opticky lepší pozici. Ale jak sám tvrdil, „nic tam nebylo“. S bilancí 2,5 z 3, navíc proti silnějším soupeřům, je zatím nejúspěšnějším hráčem týmu.
Pátou šachovnici okomentoval Ladislav Petr takto: “To že jsem hrál prakticky celou dobu velmi slabě a špatně to jsem věděl, když to tak vezmu, tak jsem svými pečlivě vybranými tahy zesiloval soupeřovu pozici. Že jsem stál defakto na prohru jsem věděl už na místě, že až tak špatně jak hlásil šachový program, to jsem vážně netušil. Nicméně soupeř mou vnucovanou výhru stále nechtěl, za takových okolností by se řeklo, že bych mohl být s uhranou remízou docela spokojen. Ale moc spokojen být nemůžu, neboť v koncovce nejen, že soupeř vrátil všechen materiál a výhodu, ale jednu chvíli jsem to mohl dokonce vyhrát. A jak je vidět z diagramu, výhra se celkem nabízí sama. Jenže v tu chvíli už jsem přemýšlel jen o tom jak se co nejrychleji domotat k té remíze a snad proto jsem přehlédl celkem jednoduchý postup volného pěšce kupředu… c3.“
Šestá deska dohrála jako poslední. Radek Walletzký nevyužil všech možností v pěšcové koncovce a dostal se do beznadějně prohrané pozice. Sice se všemožně snažil něco vymyslet, ale ani dlouhé, úporné a tvrdohlavé přemítání prohranou pozici nezlepšilo. Ze tří partií Radkova první prohra.
Sedmá šachovnice byla v rukou Jiřího Dvořáčka. Bohužel se mu partie příliš nepovedla a musel rezignovat mezi prvními. Převaha elově výrazně silnějšího protihráče se bohužel projevila…
Na osmé šachovnici hrál „náhradník na poslední chvíli“ Vlastimil Brda. V zahájení sice ztratil pěšce, nicméně partii si soupeř značně zkomplikoval přehlédnutím „vidličky“ po které měl následně ztratit věž. Bohužel náš hráč „pohrdl“ materiálem a koncovku bez pěšce neudržel. No, snad příště…
Celkově tedy prohráváme 2:6. Bohužel se nepodařilo využít své šance hlavně zadním šachovnicím, kde nám důležité body proklouzly mezi prsty a od figur se odrazily rovnou k soupeřům.