V druhém kole krajského přeboru nás navštívil tým Jevíčka. V posledních dvou zápasech jsme je vždy dokázali poměrně vysoko porazit a navázat na tuto pěknou sérii jsme chtěli i tentokrát. Jevíčko však není soupeř, kterého je možné podceňovat. Proto k zápasu nastoupil náš domácí tým v nejsilnějším možném složení – v základní sestavě!
Hosté sice přijeli se čtyřmi náhradníky, přesto se na zadních deskách měli střetnout „papírově“vyrovnaní hráči. To sice příliš potěšující nebylo, ale jasná „Elo“ převaha na prvních stolech vzbuzovala mírný optimismus.
Zhruba po hodině hry, tedy v době kdy se partie teprve rozjížděly a hráči rozehrávali, už vedeme 1:0. František Kedroutek přehlédl v zahájení figuru a ačkoli se snažil pozici„zamotat“, sám nakonec spadl do taktické pasti. Záhy skončily boje také na dalších třech šachovnicích. Díky třem remízám se však tentokrát body spravedlivě dělí. Vedli jsme 2,5:1,5 a zdálo se, že vše směřuje do bezpečného vítězství. Dušan Dobeš měl na první šachovnici slibnou pozici s volným pěšcem, Miroslav Veselý stál s Františkem Šmídem také lépe. K zisku bodu směřovala i partie na osmém stole, kde se jevíčskému talentu, Jiřímu Buličkovi, vymkla z rukou remízová pozici s Miroslavem Schůrkem. Jenže snad právě tento „pocit bezpečí“ z dobře se vyvíjejícího zápasu ukolébal naši „jedničku“. Ztráta ostražitosti vedla k bleskovému protiútoku, následovaného Dušanovou kapitulací. „To je neskutečný, jak dokázal takovou pozici vyhrát?!“ poznamenal výstižně, přihlížející Daniel Gajdoš, druhá šachovnice Jevíčka. „Tak to máme ještě šanci aspoň na remízu…“. Naštěstí byl Daniel až příliš optimistický. Oba naši Miroslavové – Schůrek a Veselý – se v koncovkách žádných chyb nedopustili a oba na naše konto připsali dva veledůležité body. Díky průběžnému vedení 4,5:2,5 bylo o vítězi zápasu rozhodnuto.
Zbývala partie na šestém stole mezi domácím Ladislavem Petrem a Milošem Izákem z Jevíčka. Přestože o výsledku zápasu již bylo rozhodnuto, oba dva hráči nechtěli přijít o potěšení zahrát si zajímavou (ale pravděpodobně remízovou) koncovku. Nejprve se snažil něco vymyslet Ladislav, ale jeho snaha vedla jen ke ztrátě pěšce a s tím i jakýchkoli reálných vyhlídek na úspěšné prolomení soupeřovi pozice. Nabídka remízy však byla výstižným „teď už ne“ jednoznačně odmítnuta a lovcem se stal pro změnu Miloš Izák. Bojovnost se mu nakonec vyplatila. Po urputném boji svoji partii přece jen dovedl k vítěznému konci.
Zisk tří bodů je samozřejmě potěšující, ovšem o přesvědčivém vítězství se hovořit nedá. Zejména na prvních stolech se čekalo víc bodů. Je však nutno uznat, že v případě Daniela Gajdoše, či Jana Zemánka se na „papír“ příliš spoléhat nedá.