Krajský přebor II. třídy se pomalu blíží ke svému konci. V devátém kole nás hostil tým Blanska, který v minulém kole překvapil remízou se silným Vyškovem „A“. Náš tým, ač oslaben absencí Leoše Ševčíka na druhé desce, nemohl pomýšlet na nic jiného, než na zisk tří bodů. Přání se splnilo a my se konečně odpoutali ode dna tabulky.
Blansko, jak je nejen v letošní sezóně pravidlem, nastoupilo takřka v základní sestavě. To stejné se dá říci i o našem týmu, což samo o sobě svědčilo o důležitosti nadcházejícího zápasu. Zápas neměl jasného favorita ani podle papírových předpokladů. Postavení v tabulce však přece jen mírně favorizovalo domácí, jistě povzbuzené cennou remízou s Vyškovem, zmíněnou v úvodu článku.
Nezúčastněný pozorovatel mohl předpokládat řadu vyrovnaných partií s mnoha remízami, pramenícími z velké vyrovnanosti soupeřů. Skutečnost však byla zcela jiná! Mirek Schůrek pokazil zahájení a ztratil kvalitu. Naději mu skýtala pouze hrozba odchytu soupeřovi dámy, nebezpečně uvězněné mezi dotírajícími Mirkovými figurami. Sevření se bohužel uvolnilo, načež nezbylo, než se vzdát. Já sám také neodehrál zahájení nikterak slavně a Milan Palaš pomalu začínal získávat slušnou převahu. V partii však pokračoval poněkud nepřesně, načež získaná protihra vedla k věcem nevídaným. Za vznikající pozice by se nemusel stydět ani Dušan Dobeš a to v minulé sezóně předváděl ledacos!
Přes podivnosti střední hry vznikla nakonec celkem jasná, remízová koncovka. Soupeř se však ke své velké škodě dopustil hrubé chyby, když přehlédl ztrátu veledůležitého pěšce ve věžové koncovce. Výbornou pozici získal Pavel Hubený proti Janu Saidovi. Pavel získal kvalitu, pěšce i útok a přes velkou snahu soupeře partii zkomplikovat, dosáhl vytouženého bodu. Po remíze Radka Walletzkého na šesté šachovnici vše vypadalo velmi dobře. Nepříjemné komplikace na první desce vyrovnával mohutný útok Jiřího Dvořáčka na desce poslední. Bohužel nedokázal najít závěrečný úder, načež špatně zvolený plán vedl k neustálému zhoršování pozice a následně i prohře. Po dvou výhrách, dvou prohrách a jedné remíze byl stav stále vyrovnaný. Ani remíza v partii Veselý – Moc nám vedení nepřinesla, to přinesl až bod Ladislava Petra na šestém stole. Ladislav směle obětoval kvalitu za mohutný pěšcový střed, načež jeho sílu jednoznačně prokázal vítězným pochodem do dámy. Analýza jedné z kritických pozic však byla možná náročnější než partie samotná. Neustále se měnící hodnocení, smělé oběti, výhry, remízy i prohry. K tomu všemu vedla analýza jediné, na pohled takřka jasné, pozice.
Za stavu 4:3 v náš prospěch, stačila k zisku tří bodů remíza v poslední partii. Klíčový poslední souboj se odehrával na nejvyšším stole mezi Jiřím Hrozem a Dušanem Dobešem. Dušan byl podle ELO jasným favoritem, nicméně nejisté výkony ze začátku sezóny se málem přenesly i do tohoto klání. Jiří Hroz byl Dušanovi více než důstojným soupeřem, ale v taktických zápletkách se přece jen projevila větší zkušenost naší jedničky. Získaný bod upravuje konečné skóre na 5:3 a náš tým připsal veledůležité 3 body!
V tomto zápase jsme konečně měli trochu štěstí… Zejména vzrůstající forma Dušana je velmi povzbudivá, stejně jako vynikající výkon prvních šachovnic (4,5/5). Tři získané body nám také umožnily odskočit mimo sestupovou hladinu. Pokud, stejně jako v minulých letech, opět sestoupí pouze poslední tým tabulky, máme velkou šanci na udržení.