Prší, tak jsem se rozhodl napsat několik vět o letošní pršavé Krasové, jako vždy vynikající a krásné akci pořádané kamarády z Lipovce.
Šibovalo se s termínem akce s ohledem na spřátelené Slováky, až nakonec nepřijeli a konkludentně odmítli boje proti nám Čechům a Moravanům.
Již nohejbalový turnaj jsme dávali těžko dohromady, ale nakonec 3 trojice započaly boje o titul. Společně s Otou Longinem a Lubošem Richtrem jsme zvládli první zápas proti favoritům (Placák a spol.), ale druhý zápas nám narušil déšť, který zpočátku vypadal nevinně. U pivečka jsme čekali zpočátku v pohodě, ale když se přestávka natahovala, stávalo se počasí nepříjemným. Hlavní kápo Garde Lipovec Luboše Ševčíka zastupoval v organizaci brácha Milan a po vysvitnutí sluníčka rozhodnul, že na levém kurtu i přes místní kaluže dohrajeme nohec. To se nám podařilo, ale déšť nás opět vyhnal – nahnal do oblíbené restaurace ke stále oblíbenějšímu nápoji – základní potravině PIVU.
Déšť však přeci jenom přestal a tak jsme přehodili tenis s fotbalem a hráli napříč malou kopanou 5 proti 5, druhý poločas 6/6. V zápase nám vyšel perfektně úvod a vedli jsme 5:0. Hájil jsem opět bránu a docela to šlo, až na Martina Habinu, který mne bodyčekem málem rozbil hlavu o ocelovou tyč konstrukce. Větší pohroma ale přišla ve druhém poločase, když nastoupil do hry vynikající fotbalista Petr Pisk. Jak sólovými akcemi tak nahrávkami dělal tak velké problémy naší obraně, že jsem se bál v obrat zápasu. Z 5:0 bylo 5:3, ale naši útočníci opět zabrali a vyhráli jsme 6:4 (nebo 7:4?).
Na řadu přišla oblíbená tenisová čtyřhra – opět jako v minulých letech jsem hrál s talentovaným mladíkem Martinem Handlem. Rozhodl se turnaj se mnou přetrpět, čehož si moc vážím. Ve skupině jsme dva zápasy ze tří vyhráli a postoupili do semifinále. Zde však naši soupeři Martin Habina / Franta Krejčí byli lepší a vyřadili nás. Ozdobou turnaje byla ve slušivém oblečku hrající Táňa Holušová. Hrála s přítelem Radkem, do semifinále se však bohužel neprobojovali. Vítězi tenisových klání se stali Milan Ševčík s Petrem Piskem. Milan je zkušený plejer, Petr s bolavou nohou naopak a na rozdíl od výborného výkonu ve fotbale hrál dámský tenis s vysokými kopci, které činily všem soupeřům potíže. Účel ale světí prostředky a podání spodem se na okruhu ATP Krasová též vidí málokdy (naposledy Michael Chang proti Lendlovi před mnoha desetiletími…).
Po výborném gulášku jsme zkoušeli hrát šachy. Zůstalo nás jen 11 (Jidáš nehrál) a hrály se bleskovky. Zde Tomáš Fojtík s Martinem Handlem hráli svůj turnaj a ve stejném pořadí obsadili první dvě místa při ztrátě jednoho bodu. S odstupem skončil třetí po výborné hře Milan Ševčík o půl bodu před Martinem Habinou a 5. místo jsem obsadil já…
Při placení outraty v restauraci jsem s podivil kolik mám piv a říkal si „hlavně se vyhnout příslušníkům Policie.“ To se mi dařilo až do Valchova, kde stáli na křižovatce a připojili se za mne. Stop na střeše jejich auta se objevilo až naproti Antiku na Bělé. Byli dva a požadovali dokumenty. Co čert nechtěl, peněženku v mnoha kapsách batohu a potmě jsem nemohl najít. Říkali: „Máte je vůbec?“ Já „Nejsu podvodník.“ Oni: „To neříkáme.“ Po chvíli jsem našel a policista se ptal, zda ta fotka v peněžence je manželka, milenka či dcera. „C je správně“ a tak mi ji pochválil. Ale řekli mi, že auto není způsobilé k jízdě: Výfuk dělá randál (opáčil jsem, že je „laděný“) a světla pro denní svícení svítí při tlumených (opáčil jsem, že na technické prohlídce to nečinilo problémy). „Nejraději bych Vám dal pokutu“ strašil mne příslušník, ale potom v něm zvítězilo lepší já a rozhodl se mne poslat pryč…
Epizodou s rameny spravedlnosti jsem zakončil letošní Krasovou a již nyní se těším na tu příští v roce 2016 a to již mi bude táhnout na 60…
Vděčný účastník Pavel Hubený
Post skriptum: Těch piv nebylo mnoho, určitě jsem je vypotil. Z příslušníků jsem neměl strach, jenom jsem se bál…