ROMANIA. Ten, kdo navštíví Teplice se nemůže bát Romů, nebo mít mánii (v tomto případě šachovou), případně obojí, což byl můj případ. Z mého strachu mne vyvedl kamarád původem z Ústí nad Labem – „neboj se, v Ústí je to o hodně horší…“ Romů je zde opravdu hodně, připadá mi, že každý druhý obyvatel města. Všichni však působí dobrým dojmem, jsou čistě upraveni a Romky jsou hezké. Asi jediným záporem je snad 90% kuřácká vášeň.
Další skutečnost mne zaujala a byla sympatická – prolínání a kamarádství obyvatel světlých i tmavších tváří, z čehož bylo jasné výborné soužití. Snad díky nechtěným mimikrám jsem do města zapadl – od jara su v obličeji silně opálen, již tři lidé se mne v květnu ptali, zda jsem byl na dovolené v Egyptě či podobné destinaci.
Část první píši po třech dnech pobytu. Cesta probíhala dobře, odjezd z Boskovic v 5.50 s příjezdem do stanice Teplice v Čechách v 11 hodin.
1. kolo: So 16. 6. B FM Pazsewski Mateusz, Polsko, 2322 F
Partie probíhala vyrovnaně do koncovky V a J proti V a J, kde jsem udělal nepřesný tah a šel do horší pozice. Po oběti kvality jsem neprosadil pěšce královského křídla a po čtyřech hodinách hry a 54 tazích prohra.
2. kolo: Ne 17. 6. Č Dalstrup Olsen Aleg, Dánsko, 2045 F
Hned v zahájení po nekorektní oběti figury jsem vařil z vody, obětoval dámu za V a S, ale pozici jsem neudržel. I tato prohra mne mrzí, cítil jsem, že na tohoto soupeře mám a že byl k poražení…
3. kolo: Po 18. 6. B Kočí Vladimír, Karlovy Vary, 1604 F
V zahájení jsem přišel o pěšce, dobyl jej zpět, ale špatnou hrou jsem prohrál. Ještě tuto partii vyhrát bylo dobré, ale opak byl pravdou a soupeř se mnou získal jediný bod v turnaji…
V pondělí jsem absolvoval artrózní a artritickou (tedy krátkou) procházku na Doubravskou Horu (392 m) s hradem a vyhlídkou na město. Hrad je polozřícenina bez komentované prohlídky. Z textu tabule jsem se mimo jiné dočetl, že husité jej dobývali marně, naopak Švédům se dařilo lépe, obsadili hrad i město a podnikali loupeživé výpravy po okolí.
4. kolo: Út 19. 6. Č Schoeppe Christian, SRN, 1540 F
Opět „povinná“ výhra, která se nekonala. Ale jak mi řekla manželka – remíza – první vlaštovka. Hráli jsme Holandskou, kde se mi podařilo obsadit centrum a pálit dvojicí střelců. Soupeř však získal protihru a i když jsem získal pěšce po 3,5 hodinách a 56 tazích remis. Kuriózní bylo, že jsem na soupeře mluvil německy a až posléze se dozvěděl, že umí česky…
5. kolo: St 20. 6. B Kirkeskov B. Magnusen, Dánsko, 1547 F
Vítězím v krátké partii o 27 tazích. Podcenil jsem útok soupeře, který však nekorektně obětoval a vzdal. Opět můj špatný výkon.
6. kolo: Čt 21. 6. Č Přívozník Luboš, Praga Praha, 1665 F
Ač černými jsem spustil útok při opačných rošádách, získal pešce, ale ne soupeřova krále. Po ztrátě kvality v koncovce V, S a J proti 2V a S jsem získal aktivním králem dalšího pěšce a utekl do dámy v 62 tazích.
Po šesti kolech s 2,5 body vstupuji do poslední třetiny turnaje.
Ve druhé části akce jsem navštívil mimo jiné na Zámeckém náměstí vyhlídkový ochoz katolického kostela. Výklad průvodce byl zajímavý a poučný. Něco málo z jeho vyprávění: na tomto náměstí morový sloup od Matyáše Brauna (po sousoší na Juditině mostě jeho druhé nejvýznamnější dílo), na věži bydlel ponocný – hlídač ohňů, jednou zaspal a celý střed města v r. 1793 shořel. Již tehdy byly lázně Teplice jedny z nejoblíbenějších v Evropě a car včetně císařů se složili na obnovu města, a to v klasicistním slohu. Po výstavbě železnice v roce 1862 tušili Židé byznys a ve velkém množství se do Teplic nastěhovali. Město bylo a je unikátní kombinací lázeňství a průmyslu. Po důlním neštěstí pramen na 2 roky ustal a v tu dobu se začaly prosazovat naše dnešní největší lázně – Karlovy Vary. Za komunismu byly celé čtvrti bourány, ale v tu dobu vznikla významná stavba architekta Hubáčka (autor vysílače s hotelem na Ještědu). Je jí vskutku originální kulturní dům (Mírové náměstí) s neuvěřitelným „podloubím.“ Zde byl shodou okolností hrací sál.
7. kolo: Pá 22. 6. B Sikka Aan, Indie, 1977 F
Po oběti pěšce ve střední hře jsem další průběh neukočíroval a po zásluze prohrál ve 37 tazích. Soupeřem byl indiánský pionýr, ale hrál velmi zkušeně a výborně.
8. kolo: So 23. 6. Č Černíček Matyáš, Postoloprty, 1619 F
Po přestřelkách ve střední hře jsem zaútočil, využil dvojice střelců a když si soupeř vzal otráveného pěšce kombinací jsem zakončil partii. Potěšilo mne, že závěrečný propočet (za účasti dvou dam a čtyř věží) byl cca na 8 tahů.
9. kolo: Ne 24. 6. B Suchomelová Simona, Světlá nad Sázavou, 1996 F
Narozeninový a závěrečný den turnaje mne čekala dívka, s kterou jsem remizoval, ač třikrát vyhrál…Soupeřka nestihla udělat 40. tah a po mém upozornění mi řekla, že její (digitální) hodiny poskočily o 20 vteřin a proto spadla. Zíral jsem a řekl jí, že tedy budeme hrát dál chtíc ji porazit na šachovnici a ne u arbitra… Po mém tlaku ve střední hře jsme přešli do koncovky s mými aktivními figurami a dvojicí střelců. Po výměnách jsem podruhé nevyužil výhry, nabídl remis, byl odmítnut a po její nabídce remízy v závěrečné pozici jsem bez přemýšlení přijal ve vyhrané pozici…
Celkem tedy 4 body jsou půl bodu přes plán oproti mému nasazení v turnaji, ale dle průběhu to bylo hodně špatně. Hlavně jsem ale poznal další krásné město naší vlasti, nafotil 475 fotek a poznal mnoho dobrých lidí.
Teplice jsou zeleným městem, což se mi velmi líbí – je zde mnoho parků a i v ulicích jsou na vhodných a častých místech stromy, případně keře. Dále se mi líbí odpadkové koše (na rozdíl od Boskovic), které jsou velmi časté a i vzorně udržované. O čistotě svědčí i moje cesta na partii v neděli ráno v 7 hodin – na liduprázdných ulicích již zde pracovník města sbíral odpadky.
Další zvláštností je Teplic je „nepřehlednost“. Z mnoha nejen zdánlivě vyvýšených míst není mnoho z města vidět, je vždy většina v utajení a i ty nejvyšší budovy, případně tovární komíny se nedají brát jako orientační body, což je neuvěřitelné a zeměpisně mystické.
Město mělo po druhé světové válce samé německé obyvatele a po odsunu se sem vraceli a stěhovali Češi ze všech částí republiky i Polska. Jsou zde samé bohaté měšťanské domy s věžičkami a zdobnými balkony. I ty nejmenší vily jsou pro dvě rodiny, běžné jsou pro tři. Je zde též mnoho jednosměrných ulic, až jsem si pochvaloval, že jsem nejel autem… Za těch devět dnů jsem zde viděl nejobyčejnější (ale přitom výborná) auta tři Felicie a jednoho Formana a tak soudím, že životní úroveň je zde asi vysoká, což je zřejmě dáno lázeňstvím, průmyslem i blízkostí Německa. Ale věřím, že hlavně pracovitostí lidí…