Předposlední kolo KP II. A Boskovicím hrubě nevyšlo. Prohra s Blanskem znamená vyklizení předních pozic a odsun na průběžnou čtvrtou příčku. Zápas se opět lámal na zadních šachovnicích, kde mají boskovičtí největší a stále nezacelenou slabinu.
Trocha kritiky
Blansko má silný tým a jasným důkazem toho je postavení v průběžné tabulce. Přesto jsme byli v domácím utkání favority. Díky absenci Libora Chloupka sice ne tak velkými, ale byli. Podařilo se nám dostat i do vedení, díky výhře Ladislava Petra nad Jiřím Hrozem. Jenže radost ze zisku bodu mírnilo postavení na ostatních deskách. Podle očekávání záhy přibyly na naše konto tři velké nuly. O první se postaral Pavel Hubený, když nadějně vypadající pozici dotáhl pouze do koncovky s kvalitou méně. Nabídku remízy soupeř neakceptoval a poměrně rychle si došel pro celý bod. Druhou nulu zajistil Miroslav Schůrek. Ze zahájení vyšel lépe a mohl poměrně beztrestně připravit útok na soupeřův tábor. Bohužel podcenil soupeřovi možnosti, čehož výsledkem byl nekrytelný mat. Konečně poslední nulu zajistil Radek Walletzký. Partie se dostala až do věžové koncovky, která silně připomínala remízu. Milan Palaš však srdnatě bojoval, získal pěšce navíc a spolehlivě ho uplatnil k výhře.
Martin Senáši – Miroslav Veselý
Za stavu 1:3 už se ve výhru doufat nedalo. Leoš Ševčík i Miroslav Veselý měli na šachovnicích tupé remízy a ke smíru směřovala i partie na šestém stole mezi boskovickým Milanem Boháčkem a blanenským Martinem Mocem. Právě tento souboj si zcela jistě zaslouží označení „nejpodivnější partie zápasu“. Milan přehnal svoji snahu o aktivitu, dopustil se chyby v propočtu a mohl se klidně vzdát. Za soupeřova postouplého pěšce musel odevzdat věž. Vzhledem k nepříznivému stavu zápasu se však rozhodl „čeřit vodu“ a bojovat až do konce. Vyplatilo se. Nakonec vznikla pozice D+3p proti D+V, kde hrozba věčných šachů vynutila smír.
Dušan Dobeš – Roman Moc
Poslední dohrávanou partií se stal boj domácího Dušana Dobeše s Romanem Mocem. Dušan se okamžitě chopil iniciativy a nepřetržitě na soupeře dorážel. Pevnost Romana Moce však stále odolávala. Až po pěti hodinách marného dobývání svitla naší „jedničce“ naděje na přechod do vyhrané pěšcové koncovky. Realizace plánu chvíli trvala, ale podařilo se. Když se protivník vzdával, zbývali mu na hodinách asi čtyři minuty, jeho přemožiteli necelých sedm.
Celkově prohráváme 3,5:4,5. Vzhledem k tomu, že první místo v soutěži už jistě patří Vyškovu „A“, nám prohra nemusí tolik vadit. V každém případě je škoda, že se nepodaří dokončit sezónu s čistým štítem – bez prohry.
[ratings]