Deváté kolo KPIIA přineslo několik zajímavých soubojů. Domácí Kuřim bojovala s Boskovicemi o udržení postupových nadějí, zápas Rudice s Lipovcem byl přímým soubojem o první místo v tabulce. Důležitý souboj o udržení svedlo Blansko s Jevíčkem.
ŠK KME-DDM Kuřim „B“ – Makkabi Boskovice
Kuřimský „B“ tým by rád postoupil do vyšší soutěže (KPI) a výhodně se termínově střídal se zápasy „A“ týmu, hrajícího 2. ligu E. Odhodlanost domácích se promítla také do vyrovnané a silné sestavy, které mírně prořídlé Boskovice bez Dušana Dobeše a Ladislava Petra, nemohly konkurovat. Rozdíly v ratingu dosahovaly na zadních šachovnicích i 300 bodů. Začátek zápasu zpestřila ještě anketa ohledně hracího tempa a digitálních hodin, kde celkem jednoznačně zvítězili zastánci současného stavu.
Zranitelnost zadních stolů se projevila velmi brzy a velmi jednoznačně – 4:0 pro Kuřim. Nejzajímavější partii z této čtveřice odehrál Tomáš Marcikán. Optimistické zahájení soupeře poněkud zaskočilo a Tomášovi se díky tomu otevřela krásná taktická možnost, kdy mohl dočasně obětovat dvě figury za silný útok. Úvodní oběť našel, poté se však rozhodl pokračovat jinak. Záhy se však ukázalo, že jeho propočet nebyl přesný a místo silného útoku přinesl pouze ztrátu figury. Dobře bojoval také Mirek Schůrek. Pozice vypadala dlouho remízově, jenže nakonec přišlo přehlédnutí důležitého pěšce.
Přední stoly se držely daleko lépe. Všechny čtyři partie nakonec skončily remízou, ovšem teprve po příkladném boji. Odměnu za bojovnost zasloužil zejména Leoš Ševčík, který soupeři kladl ve vyrovnané pozici spoustu nástrah a ani za rozhodnutého stavu se nechtěl s remízou jen tak smířit.
Konečný výsledek 6:2 pro Kuřim odpovídá síle obou týmů. Boskovice sice mohou zaskočit i nejsilnější týmy soutěže, nutnou podmínkou je však plná sestava, která se bohužel v tomto kole nedokázala sejít.
Dodatek
Po mnoha letech byl v naší skupině KPII zaznamenán ostřejší spor. Důvodem byla špatně formulovaná reklamace remízy. Přestože nebyla podána žádná oficiální stížnost, je záležitost podrobně rozebrána vedoucím soutěže a uznávaným rozhodčím Miroslavem Hurtou ve zprávě z kola:
„Chvíli jsem přemýšlel, zda tento spor ventilovat na krajském webu, čímž pádem se poněkud „rozmázne“, ale protože pan Chládek již vše ventiloval na svých webových stránkách (blog PŠS, pozn. administrátora), podívejme se, o čem spor pánů Chládka a Rady byl.
Dejme neutrálně slovo zápisu o utkání, kam obě strany napsaly svá vyjádření:
„Partii místo pana Chládka, který byl v časové tísni, zapisoval hráč Hloušek.“
No – budiž. Celkem stačí, když partii zapisoval soupeř pana Chládka, který v časové tísni ještě nebyl, rozhodčí zapisuje průběh partie (anebo tím může někoho pověřit) tehdy, nezapisuje-li žádný z obou hráčů, ale asi to není nic proti ničemu. Jen doufáme, že pan Hloušek nezapisoval tahy přímo do partiáře pana Chládka, to se opravdu nesmí… A pak nastala mela. Vyjádření první strany:
„Hráči se poté, co pan Rada upozornil na třikrát opakovanou pozici, dohodli na remíze. Zastavili hodiny a podali si ruce.“
Vyjádření druhé strany:
„Když pan Rada řekl, že je třikrát opakovaná pozice, tah nenapsal do partiáře a nezastavil hodiny…“
Vyjádření rozhodčího:
„Hráči se na remíze podáním ruky dohodli.“
Reklamace remízy byla bezesporu provedena špatně. Pokud hráč chce provést tah, kterým na šachovnici vznikne potřetí stejná pozice, dle článku 9.2. Pravidel hráč nejdříve zapíše tah do partiáře a oznámí rozhodčímu svůj úmysl provést tento tah. Jenže… Podle Pravidel FIDE je tato reklamace remízy současně i nabídkou remízy. A jestliže ji pan Chládek podáním ruky přijal, je partie skončena a remíza platí, byť by si to i pouhou vteřinu poté hráč rozmyslel. Je pak už naprosto irelevantní, jestli remíza byla či nebyla správně reklamována (evidentně nebyla), zda třikrát opakovaná pozice nastala či nenastala, anebo zda hráč partiář podepsal nebo nepodepsal. V jednou ukončené partii již totiž pokračovat nelze.
Správná reakce pana Chládka, pokud s remízou nesouhlasil, bylo zastavit hodiny, případně klidně pokračovat v partii, provést tah, pustit soupeřovi hodiny, a nechat tak na soupeři, aby – pokud chce remízu – hodiny zastavil a rozhodčího přivolal. Přitom odmítnutím remízy by pan Chládek vůbec nic neriskoval, je na reklamujícím hráči, aby prokázal, že remíza opakováním pozice nastala, a pokud to neprokáže, je sankcionován přidáním času soupeři. Naopak soupeř odmítnutím reklamace vůbec nic, ale skutečně vůbec nic neriskuje, žádný postih mu nehrozí, naopak – zvláště pokud je v časové tísni – může získat i trochu výhody tím, že než rozhodčí oprávněnost reklamace prozkoumá, může se aspoň trochu na šachovnici zorientovat a svůj příští tah promyslet.
Rozhodčí nato správně zapsal do zápisu o utkání jako výsledek remízu. A co na to vedoucí soutěže? Nic. Prostě ani nic dělat nemůže, protože v zápisu o utkání je sice popsán spor, ale proti rozhodnutí rozhodčího nikdo námitku nepodal. A tak alespoň zveřejněme tuto příhodu jako poučení o tom, jak se má remíza třikrát opakovanou pozicí správně reklamovat. „
Nestranného pozorovatele jistě zaujal především fakt, že hráči na úrovni KM neví, jak správně reklamovat trojí opakování pozice, ani co dělat v případě nejasností. Snad předchozí vysvětlení a popis napomůže předcházet podobným zbytečným sporům a zároveň poslouží jako memento rozhodčím, kteří pro nedostatek práce (aspoň v naší skupině KPIIA) pomalu zakrňují…
[ratings]