Do Pardubic na Czech Open se jezdí z různých důvodů, tak jak jsem psal po naší loňské účasti. Ještě více úspěšnou účastí oproti roku 2010 však v „Rapidu a Vážných“ naši MAKKABEJŠTÍ potvrdili s úspěchem útok na medaile a stali jsme se tak vlastně nejúspěšnějším šachovým klubem v Evropě – kde jsou mančafty SSSR a SRN???
Toť otázka, která má prostou odpověď – životodárný, blahodárný a šachodárný mok točený v naší mateřské restauraci Makkabi, prsu na které jsme všichni víceméně přisáti, rádi a přes protesty našich manželek, milenek, dcer a tchýní. Na rozdíl od filmu-pohádky Kameňák, kde se účinky diametrálně odlišovaly, vliv zlatavého moku v Makkabi je jistý – šachová výkonnost roste a body přibývají!
Kde jsme však všichni my, oddíloví kolegové dvou našich medailistů, kterým výkonnost stagnuje, či spíše klesá..?
Není to naopak? Že by to bylo tím, že oba nepijí při trénincích pivo, ale černohorskou Grenu???
Do Pardubic jel opět jako předvoj Milan Boháček, aby se pokusil v Rapidu do 1800 ELO vybojovat evropský titul. Vítěze turnaje sice porazil, získal 7,5 bodu (136 hráčů), ale i když stříbro je pěkné ke zlatu chyběl krůčiček…
Laďa Petr sehrál E turnaj s ELO do 1800 výborně, měl sice dlouhé vyčerpávající partie, ale stále se držel v čele a čím měl silnější soupeře, tím paradoxně soupeře více přehrával, končil dříve a šetřil se na klíčový závěr – se 6,5 body ze 7 ho v 8. kole čekal talentovaný Pardubák, pocházející z Leningradu – Sergej Kuzmin. Laďa získal v zahájení velkou výhodu a vyhranou pozici, kterou však nevyužil a prohrál. V posledním 9. kole dostal Laďa dobrý los – Elišku Zoerklerovou 1532ELO. V minulosti s touto dívkou remizoval, ona však výkonnostně ustrnula a Laďa naopak. Soupeřka hned v zahájení přišla o centrálního pěšce a partie se hrála na jednu branku. Laďa Petr obsadil se 7,5 body 4. místo (z mužů 3.) za časti 226 hráčů. Druhá medaile mladíků Makkabi na šampionátu!
Moje maličkost v turnaji D? Výsledkově pohroma, ale dílčí malé úspěchy – vítězství nad nasazenou jedničkou a s 5 hráči od 1950 do 1999 2,5 bodu z 5 – s těmi čtyřmi papírově slabšími od 1511 do 1792 méně jak 50 % (obdobně jako v soutěžích družstev). No comment… Kladem byla moje účast v turnaji novinářů, kde 4 ze 13 při průměru 2121 mi připadá slušné a navíc skalp IM Sergeje Bystrova a remis s budoucím IM Lukášem Řehůřkem…
Výborně zahráli ostatní kamarádi – z Adamova Martin Handl v B uhrál 6 bodů (37. místo z 281) a Pavel Masák 5,5. V Déčku Radek Trmač bojoval o čelo, obdobně jako Laďa prohrál až v závěru a když vypustil výhru v posledním kole a remizoval, skončil se 6 body na 22. místě. Dobře zahráli Petr Ležák a manželkou Danou, Michal Hnilička a Dušan Hloušek dobře rozehráli turnaje B a D, ale poslední kolo z rodinných důvodů vynechali a odjeli dříve.
Fyzickým sportem jsme open zahájili tenisovým turnajem obsazeným stejně jako v loni, všechny tři zápasy skončily 5:3 (to není překlep, ale odhadnutá délka zápasů, abychom na turnaji nestrávili mládí), porazil jsem Martina Handla (hendikepovaného polobotkami) i Michala Hniličku a Michal porazil Martina – oproti loni si přehodili stříbro s bronzem. Pro nás všechny byl turnaj historickou chvílí, neboť jsme měli dobrovolného (zdůrazňuji DOBROVOLNÉHO, nemlátili, neupláceli, nepřemlouvali jsme jej) sběrače míčků, dobrého kamaráda Dušana Hlouška z Adamova, který v 66 letech po kurtu běhal jak čamrda – sice nestíhal obě strany kurtu, ale to by nezvládl ani Usain Bolt.
Ještě ten den jsme večer sehráli turnaj ve stolním tenisu – bez prohry a s převahou vyhrál Michal Hnilička (bodejť by ne, bývalý a budoucí závodní hráč), druhý skončil Martin Handl a třetí Laďa Petr. Mojí zlatou z tenisu jsem vyvážil bramborovou v pingpongu, řečeno s Robertem Fulghumem, ach jo…
Za zmínku stojí ještě můj zápas s Martinem, máme oba podobný styl a dlouhé výměny ve stylu Borg-Lendl a jeden zápas skončil pro Martina 21:19,22:20 a 23:21…
Sehráli jsme s Michalem tenisový zápas s výsledkem 6:1,6:2 pro mne, ale ne vždy vyhraje ten lepší hráč – Michal zahrál mnoho nevynucených chyb a já starý dědula – že by mi to nechal? Nechávají se vyhrát děti, třeba i senilní starci…
Nikdy více Pardubice, to je moje agitace. Ale atmosféra, fluidum, GENIUS LOCI…
[ratings]